Vytvářím prostor, ve kterém si můžete dovolit být sami sebou.
S láskou inspiruji a ukazuji, jak snadno se dá tvořit
KROK ZA KROKEM.
A možná právě při tvoření objevíte něco ještě cennějšího –
laskavější vztah k sobě.
Tvoření • laskavost • přijetí • cesta k sobě
Jak jsem jednou skrze hlínu našla cestu k sobě…
…a od té doby se každý den znovu rozhoduji být sama sobě tím člověkem, kterého jsem kdysi tolik potřebovala.
Nevěřím, že jsme přišli na svět proto, abychom byli dokonalí.
Věřím, že jsme přišli na svět proto, abychom se naučili být k sobě laskaví.
Věřím, že každý člověk v sobě nese odpovědi, které celý život hledá.
Nevěřím, že je mohu dát.
Mohu vás ale pozvat do prostoru, ve kterém je možná znovu uslyšíte.
Hlína se pro mě stala cestou zpátky k sobě.
Možná jste už dlouho neslyšeli svůj vlastní hlas.
V každodenním shonu se často ztrácí pod vrstvami povinností, očekávání, výkonu a péče o druhé.
Máme pocit, že slyšíme všechny kolem sebe, jen ne sebe.
A právě tady pro mě začíná cesta zpátky k sobě.
DOVOLIT SI.
Dovolit si, že věci mohou být jinak. Dovolit si chtít změnu. Dovolit si nevědět. Dovolit si pochybovat. Dovolit si cítit to, co právě cítím.
A potom přijmout, že právě teď je můj život takový, jaký je.
Neznamená to vzdát se.
Neznamená to zůstat tam, kde mi není dobře.
PŘIJETÍ.
Přijetí pro mě znamená přestat bojovat s tím, co právě je, a z tohoto místa se svobodně rozhodnout, co si ponechám, co pustím a co odevzdám.
Své nedostatky. Své chyby. Chvíle, kdy nevím. Dny, kdy nejsem silná. Části sebe, které bych nejraději změnila.
Protože teprve když přestanu sama se sebou bojovat, vzniká prostor pro laskavost.
A z laskavosti může pomalu vyrůst láska k sobě.
Mně se cestou zpátky stala hlína.
Ne proto, že bych v ní našla dokonalé výrobky.
Ale protože jsem skrze ni poprvé našla sama sebe.
Zjistila jsem, že
když se ruce ponoří do tvoření, mysl na chvíli ztichne.
A právě v tom tichu se někdy objeví odpověď.
Jindy klid.
Jindy slzy.
Někdy radost.
A někdy jen tichý pocit, že jsem po dlouhé době zase doma.
Dnes otevírám dveře svého prostoru všem, kteří touží na chvíli zpomalit, tvořit a znovu se setkat sami se sebou.
Nemusíte nic umět.
Nemusíte nic dokazovat.
Nemusíte vytvořit něco krásného.
Můžete jen přijít takoví, jací právě jste.
Přeji si, abyste odcházeli s pocitem, že jste mohli být na chvíli přijati přesně takoví, jací jste.
A možná díky tomu o kousek blíž sami sobě.
