Maňásek, do kterého vložíte ruku a skrze jeho pusu můžete mluvit, není jen obyčejná loutka.

Může se stát bezpečným kamarádem, průvodcem dětským světem a úžasným pomocníkem při výchově.

Protože některé věci se dětem mnohem lépe vysvětlují prostřednictvím příběhu, hry a někoho, komu mohou věřit.

A někdy je pro dítě mnohem jednodušší svěřit se kamarádovi než dospělému.

Kamaráda, který ho nebude napomínat.
Nebude mu říkat, co musí a co nesmí.

Kamaráda, který si s ním bude hrát, může s ním usínat, obejme ho, když se bojí… a někdy mu pomůže pochopit i to, co se mu dospělý snaží vysvětlit už po několikáté.

Takového kamaráda můžete svému dítěti vytvořit.

Malé dítě ještě nemá slova na všechno, co prožívá.

Jeho hlavička teprve poznává svět. Učí se rozumět tomu, co se v něm děje, a jeho slovní zásoba ještě zdaleka nestačí na všechny ty velké pocity, které v sobě má.

A tak dítě často nemluví.

ONO UKAZUJE.
Směje se.
Pláče.
Křičí.
Vzteklá se.
Schová se.
Praští sebou o zem.
Objímá vás.

Jeho tělo a emoce mluví dřív než jeho slova.

A my dospělí se mu přitom často snažíme všechno vysvětlit.

„Nemusíš se bát.“

„Vždyť se nic neděje.“

„Musíš se podělit.“

„Nemůžeš se takhle vztekat.“

„Pojď, já ti vysvětlím, proč to tak je…“

Jenže to, čemu rozumí dospělý, ještě nemusí umět pochopit malé dítě. 

Dítě někdy nepotřebuje slyšet další vysvětlení.

Potřebuje vidět situaci.

Obejnout

Potřebuje ji zažít.
Prožít.
Pozorovat někoho, kdo prožívá něco podobného jako ono.

A právě tady může přijít maňásek.

Dítě nechce jít večer spát.
Můžeme mu desetkrát vysvětlovat, že už je pozdě, že ráno musí vstávat a že potřebuje spát.

A ono pořád pláče, vzteká se a nechce.

Ale co když najednou přijde maňásek?

„Já taky nechci spát. Já se totiž bojím, že mi uteče den a že už si zítra nebudu moct hrát.“
A najednou se něco změní.

Dítě možná řekne:

„Já se taky bojím…“
A v tu chvíli už nemusíme vysvětlovat.

Začínáme si povídat.

Může pojmenovat to, co dítě zatím nedokáže vyjádřit.

Může říct:

„Já se taky někdy bojím.“

„Taky mě někdy něco rozzlobí.“

„Taky někdy nevím, co mám udělat.“

„Taky jsem někdy něco pokazil.“

A dítě najednou vidí, že v tom není samo.

Maňásek nemusí být dokonalý.

Může být stejně opravdový jako ono.
Může se bát.
Může udělat chybu.
Může se rozzlobit.
Může něco neumět.

A může to zkusit znovu.

A právě v tom je jeho síla.

Dítě se neučí jen tím, co mu říkáme.

Učí se tím, co vidí.
Co prožije.
Co si může vyzkoušet.
Co si může zahrát.

A maňásek mu k tomu vytvoří bezpečný prostor

Maňásek může být kamarádem, který je dítěti nablízku.

Může s ním:

usínat
hrát si
povídat si
smát se
prožívat příběhy
hledat řešení

A někdy může být právě on tím, komu dítě řekne něco, co zatím neumí říct rodiči.

Protože bezpečí někdy vzniká tam, kde se dítě nemusí bát, že něco řekne špatně.

Protože právě toho svého maňáska si můžete vytvořit tak, aby byl opravdu váš.

Může dostat vlastní podobu.
Vlastní jméno.
Vlastní hlas.
Vlastní charakter.

A hlavně…

může vzniknout přesně pro vaše dítě.

A možná právě tohle je na celém maňáskovi to nejkrásnější.

Nechci děti učit, jak být dokonalé.

Chci jim ukázat, že mohou být samy sebou.

Že jejich pocity mají své místo.

Že nemusí všechno zvládnout hned.

Že mohou říct:

„Bojím se.“

„Nevím.“

„Tohle nechci.“

„Pomoz mi.“

„Zkusím to ještě jednou.“

Protože někdy nepotřebujeme dítě změnit.

Potřebujeme mu jen ukázat, že na to není samo.

A právě takovým kamarádem může být maňásek.

Ukážu vám krok za krokem, jak si vyrobit maňáska, který může ožít ve vašich rukou a stát se součástí vašeho společného světa.

Pro rodiče dětí od 2 let.

Pro všechny, kteří chtějí svému dítěti nabídnout nejen hračku, ale také bezpečný prostor pro povídání, hraní, poznávání emocí a objevování světa.

Krok za krokem. S láskou. A hlavně společně.